Blog

© Dixie Garden Studio Design 2015
Já si prostě nemůžu pomoct. Balím si tu a balím věci do beden, novin, pytlů a dalších, těžko identifikovatelných obalovadel a do toho mě rozbolel žaludek… Potvora bolí už čtvrtý den, unavuje mě tím, léčit se nenechá, protože k doktorovi nechce a když ho tam coby uštvaný majitel odnesu, najust bolet přestane a teď si vzpomene, že mi prorazí břišní stěnu. A ke komu se obrátit pro radu, než k mamince. Co na tom, že mám mezi nejlepšími kamarády skvělé chirurgy a internisty – maminka je maminka. V éře mobilní komunikace na poradu nejdu pěšky ani nemusím čekat, až mi pošťák zazvoní u vrat s odpovědí. Možná kdyby to tak bylo, nemusel mě zmrzlý kohout praštit po hlavě. Stěžuji si, lituju se, dožaduji se okamžité pomoci, rady co si uvařit za kouzelný lektvar, kývu na piškoty, nesouhlasím s ležením, v duchu jsem u další bedny s keramikou… A v tom zbystřím: „Holčičko, máš v mrazáku kohouta?“ Mám, co bych neměla, když se pokaždý vyklube víc kohoutů než slepiček. Ale je zmrzlej na kost, ten se ani do mikrovlnky nevejde a než on vstane ze zmrzlých, pojdu já. „Holčičko a máš sekeru?“ Mám, velkou, hodně velikou a těžkou, ostrou, na štípání velkých polen. „Tak ho tou sekerou rozsekej a to už do mikrovlnky dáš!“ Omámená dokonalou radou a vidinou žaludku, který mě přestane mučit vytáhnu kohouta na špalek  a pěkně zezhora do něj bacím. Kohoutek odstartoval k mojí hlavě, sekera letěla někam za mě, kromě žaludku si teď dávám obklad i na čelo a jediná myšlenka, co mi v rozpláclém mozku zůstala je: Nemůžu si pomoct, ale zlatá doba bez mobilů, kdy si maminka mohla svoji cennou radu promyslet!
Maminka nad zlato
Já si prostě nemůžu pomoct. Balím si tu a balím věci do beden, novin, pytlů a dalších, těžko identifikovatelných obalovadel a do toho mě rozbolel žaludek… Potvora bolí už čtvrtý den, unavuje mě tím, léčit se nenechá, protože k doktorovi nechce a když ho tam coby uštvaný majitel odnesu, najust bolet přestane a teď si vzpomene, že mi prorazí břišní stěnu. A ke komu se obrátit pro radu, než k mamince. Co na tom, že mám mezi nejlepšími kamarády skvělé chirurgy a internisty – maminka je maminka. V éře mobilní komunikace na poradu nejdu pěšky ani nemusím čekat, až mi pošťák zazvoní u vrat s odpovědí. Možná kdyby to tak bylo, nemusel mě zmrzlý kohout praštit po hlavě. Stěžuji si, lituju se, dožaduji se okamžité pomoci, rady co si uvařit za kouzelný lektvar, kývu na piškoty, nesouhlasím s ležením, v duchu jsem u další bedny s keramikou… A v tom zbystřím: „Holčičko, máš v mrazáku kohouta?“ Mám, co bych neměla, když se pokaždý vyklube víc kohoutů než slepiček. Ale je zmrzlej na kost, ten se ani do mikrovlnky nevejde a než on vstane ze zmrzlých, pojdu já. „Holčičko a máš sekeru?“ Mám, velkou, hodně velikou a těžkou, ostrou, na štípání velkých polen. „Tak ho tou sekerou rozsekej a to už do mikrovlnky dáš!“ Omámená dokonalou radou a vidinou žaludku, který mě přestane mučit vytáhnu kohouta na špalek  a pěkně zezhora do něj bacím. Kohoutek odstartoval k mojí hlavě, sekera letěla někam za mě, kromě žaludku si teď dávám obklad i na čelo a jediná myšlenka, co mi v rozpláclém mozku zůstala je: Nemůžu si pomoct, ale zlatá doba bez mobilů, kdy si maminka mohla svoji cennou radu promyslet!
Maminka nad zlato