Blog

© Dixie Garden Studio Design 2015
Valentýn.Bože,jak já ho nesnášela!Vtrhl do naší země v době,kdy jsem aranžovala květiny pro svatby,významné události rodin a firem,kytice pro návštěvy radnice a květiny pro nejbližší a milé mých zákazníků.Procházela jsem si obdobím vzteku a dupání,když kupující trvala na mixu rudých anturií,strelicií a chryzantém a ještě to celé chtěla naplacato.A pěkně zašoupnout do příšerného celofánového obalu.Moje osvěta,že celofán je přepravní obal,který je potřeba z kytice před předáním odstranit se pravidelně setkala s vykuleným okem a odmítavým gestem.Pulty plné jemných růží,sasanek,drobných minigerber,kosatců,frezií,lilií,tulipánů,chryzantém,alstomerií.....jsem musela doplňovat žádanými exotickými květy,které snesou samy sebe a nic jiného...a trvalo mi rok,než se prodala první kytice uvázaná do kulatého tvaru.Pak druhá,třetí....Plácačkám,postaveným do vázy a přepadajícím,tudíž nutně opíraným o kdeco odzvonilo,huráááá! Národ se kultivuje,jupííí! To jsem si myslela já. Spokojeně jsem chystala denně kulaté vazby,objednávala jemné,něžné druhy květin v těžké převaze vůči nemotorné protee a přešlechtěným růžím s obrovskými květy,co nemají sílu se rozvinout smělě konkurovaly růže polyantky..Nikdy se nevrátí žádná šílenost,tralala...To jsem si myslela já. A pak vtrhl Valentýn.Květinářství mi zrudlo doslova před očima,rudla jsem já díky adrenalinu,který mi musel proudit všemi póry a rudli zákazníci,se kterými jsem sváděla urputný boj o každou sametovou příšernost,co si přáli vrazit mezi květiny.O bože...fialový kosatec a k němu rudé plyšové srdce...rudá růže omotaná sametovou stuhou a udušená rudou krajkou,škaredí medvědi a medvídci  držící srdce všech tvarů a patvarů,fronty ven...Zuřila jsem,zlobila se,polykala Diazepam...a časem tuto branži opustila. A potom se něco stalo.Syn Lukášek,v té době ještě kluk školou povinný mi donesl přání k Valentýnu.První impuls,udělit přednášku o importovaných svátcích,multikultuře,nevkusu..mi při pohledu na jeho rozzářené oči uvízl v hrdle.Prohlížela jsem si přáníčko ulepené lepidlem,srdíčky a přečetla si vzkaz...Milovaná maminko,přeju Ti krásného valentýna,protože tě miluju.Lukášek.....Příští rok jsem Valentýna vyhlížela :-) A další rok si nastudovala,proč se vlastně slaví..a začala ho mít ráda.Je to krásný svátek lásky.K manželů,manželkám,dětem i přátelům..zamilovaným....a to jsou svátky nejkrásnější.Nikdo nás nenutí valentýnka chystat....ale vložte namalované srdíčko milovanému pod polštář...a uvidíte sami.A nebo počkejte...až Vám jej děti přinesou. Přeji Vám....šťastný Valentýn! :-))))
Už mám ráda Valentýn...
Valentýn.Bože,jak já ho nesnášela!Vtrhl do naší země v době,kdy jsem aranžovala květiny pro svatby,významné události rodin a firem,kytice pro návštěvy radnice a květiny pro nejbližší a milé mých zákazníků.Procházela jsem si obdobím vzteku a dupání,když kupující trvala na mixu rudých anturií,strelicií a chryzantém a ještě to celé chtěla naplacato.A pěkně zašoupnout do příšerného celofánového obalu.Moje osvěta,že celofán je přepravní obal,který je potřeba z kytice před předáním odstranit se pravidelně setkala s vykuleným okem a odmítavým gestem.Pulty plné jemných růží,sasanek,drobných minigerber,kosatců,frezií,lilií,tulipánů,chryzantém,alstomerií.....jsem musela doplňovat žádanými exotickými květy,které snesou samy sebe a nic jiného...a trvalo mi rok,než se prodala první kytice uvázaná do kulatého tvaru.Pak druhá,třetí....Plácačkám,postaveným do vázy a přepadajícím,tudíž nutně opíraným o kdeco odzvonilo,huráááá! Národ se kultivuje,jupííí! To jsem si myslela já. Spokojeně jsem chystala denně kulaté vazby,objednávala jemné,něžné druhy květin v těžké převaze vůči nemotorné protee a přešlechtěným růžím s obrovskými květy,co nemají sílu se rozvinout smělě konkurovaly růže polyantky..Nikdy se nevrátí žádná šílenost,tralala...To jsem si myslela já. A pak vtrhl Valentýn.Květinářství mi zrudlo doslova před očima,rudla jsem já díky adrenalinu,který mi musel proudit všemi póry a rudli zákazníci,se kterými jsem sváděla urputný boj o každou sametovou příšernost,co si přáli vrazit mezi květiny.O bože...fialový kosatec a k němu rudé plyšové srdce...rudá růže omotaná sametovou stuhou a udušená rudou krajkou,škaredí medvědi a medvídci  držící srdce všech tvarů a patvarů,fronty ven...Zuřila jsem,zlobila se,polykala Diazepam...a časem tuto branži opustila. A potom se něco stalo.Syn Lukášek,v té době ještě kluk školou povinný mi donesl přání k Valentýnu.První impuls,udělit přednášku o importovaných svátcích,multikultuře,nevkusu..mi při pohledu na jeho rozzářené oči uvízl v hrdle.Prohlížela jsem si přáníčko ulepené lepidlem,srdíčky a přečetla si vzkaz...Milovaná maminko,přeju Ti krásného valentýna,protože tě miluju.Lukášek.....Příští rok jsem Valentýna vyhlížela :-) A další rok si nastudovala,proč se vlastně slaví..a začala ho mít ráda.Je to krásný svátek lásky.K manželů,manželkám,dětem i přátelům..zamilovaným....a to jsou svátky nejkrásnější.Nikdo nás nenutí valentýnka chystat....ale vložte namalované srdíčko milovanému pod polštář...a uvidíte sami.A nebo počkejte...až Vám jej děti přinesou. Přeji Vám....šťastný Valentýn! :-))))
Už mám ráda Valentýn...