Blog

© Dixie Garden Studio Design 2015
Ne,nemyslím tím svého manžela jako paní Tkalounová v okouzlujícím filmu Vratné láhve.Myslím tím to cosi divného uvnitř mě samotné,rodu asi mužského a žensky labilního. Říkám tomu jevu pracovně Můj blbec.Přijde ke slovu pokaždé,když mě rozzuří politické dění,zprávy začínající černou kronikou,vlastní beran ve vlastním políčku okurek,řvoucí pes na protějším svahu(nikdy bych nevěřila,jaké příšerné zvuky je schopný vydávat mopsík a kolik decibelů dokáže vyvinout v úsilí mě dostat do blázince) nebo jinak hodné,nejmilovanější děti,které na chvilku popadne záchvat puberty. Můj blbec někdy očividně spí,protože apaticky přecházím věci,které ostatní lidi spolehlivě nadzvihávají-jako třeba v lednu sundaná vánoční výzdoba odpočívající tiše a v pokoji na schodech do patra,o kterou se pravidelně přerazím a jindy hystericky vřeštící při takové banalitě,jako je kočka spící na židli,kam jsem si právě důrazně sedla. Celkem spolu s Blbcem vycházíme dobře a celá léta tomu tak bylo.Dnes si však myslím,že Blbec vstoupil do mužského preklimakteria či něčeho takového.Napřed mně zdecimoval nočními můrami,ráno doslova katapultoval z postele korourem,který se vrací domů výhradně oknem do ložnice skokem na mojí hlavu,poté mu vadilo,že naše tři slepice vyhlásily po vzoru Unie embargo na dodávané potraviny a vydaly se hledat vlastní,do našich nejkrásnějších záhonů ,přičemž odmítly nechat zkontrolovat konvoj-někdo by měl těm slepicím zakázat sledování zpráv-a nakonec mě naprosto nečekaně rozbrečel.Brečela jsem protože jsem moc mladá na to,abychom si místo téhle haciendy pořídili s manželem obytný vůz a zbytek života protrajdali na jiných kontinentech,brečela jsem,že jsem moc stará na to,aby konečně přiletěl čáp s třetím miminkem,brečela jsem,že mi venku v tom dusnu vadnou růže,bulela jsem,že přišla bouřka a ted se lituju,že se ochladilo a Můj blbec mě nechce nechat doma v teple,ale žene mě na houby,které nám div neporážejí plot. Jdu se oblékat,jedno milované dítě mezitím dostěhuje svůj nový byt,druhé milované dítě se zašije k filmu,milovaný manžel ponese dva košíky a ten Můj blbec,panebože,ať zůstane chvíli v klidu!
A ten můj blbec ať už se konečně zklidní!

Blog

Ne,nemyslím tím svého manžela jako paní Tkalounová v okouzlujícím filmu Vratné láhve.Myslím tím to cosi divného uvnitř mě samotné,rodu asi mužského a žensky labilního. Říkám tomu jevu pracovně Můj blbec.Přijde ke slovu pokaždé,když mě rozzuří politické dění,zprávy začínající černou kronikou,vlastní beran ve vlastním políčku okurek,řvoucí pes na protějším svahu(nikdy bych nevěřila,jaké příšerné zvuky je schopný vydávat mopsík a kolik decibelů dokáže vyvinout v úsilí mě dostat do blázince) nebo jinak hodné,nejmilovanější děti,které na chvilku popadne záchvat puberty. Můj blbec někdy očividně spí,protože apaticky přecházím věci,které ostatní lidi spolehlivě nadzvihávají-jako třeba v lednu sundaná vánoční výzdoba odpočívající tiše a v pokoji na schodech do patra,o kterou se pravidelně přerazím a jindy hystericky vřeštící při takové banalitě,jako je kočka spící na židli,kam jsem si právě důrazně sedla. Celkem spolu s Blbcem vycházíme dobře a celá léta tomu tak bylo.Dnes si však myslím,že Blbec vstoupil do mužského preklimakteria či něčeho takového.Napřed mně zdecimoval nočními můrami,ráno doslova katapultoval z postele korourem,který se vrací domů výhradně oknem do ložnice skokem na mojí hlavu,poté mu vadilo,že naše tři slepice vyhlásily po vzoru Unie embargo na dodávané potraviny a vydaly se hledat vlastní,do našich nejkrásnějších záhonů ,přičemž odmítly nechat zkontrolovat konvoj- někdo by měl těm slepicím zakázat sledování zpráv-a nakonec mě naprosto nečekaně rozbrečel.Brečela jsem protože jsem moc mladá na to,abychom si místo téhle haciendy pořídili s manželem obytný vůz a zbytek života protrajdali na jiných kontinentech,brečela jsem,že jsem moc stará na to,aby konečně přiletěl čáp s třetím miminkem,brečela jsem,že mi venku v tom dusnu vadnou růže,bulela jsem,že přišla bouřka a ted se lituju,že se ochladilo a Můj blbec mě nechce nechat doma v teple,ale žene mě na houby,které nám div neporážejí plot. Jdu se oblékat,jedno milované dítě mezitím dostěhuje svůj nový byt,druhé milované dítě se zašije k filmu,milovaný manžel ponese dva košíky a ten Můj blbec,panebože,ať zůstane chvíli v klidu!
A ten můj blbec ať už se konečně zklidní!