© Dixie Garden Studio Design 2015
Jak jsme mohli přežít dětství? Všimli jste si,kolik zákazů dnes nadělujeme dětem,když je pouštíme ven? Nebo jakým způsobem se mezi sebou baví mladé maminky? S tichým úžasem jsem pročítala diskuzi na jednom maminkovské serveru,poskládala si informace v hlavě a vyšel mi jediný závěr.Měla bychch být dávno mrtvá a se mnou všichni moji vrstevníci. Jedna maminka se pohoršovala,jak učitelka zachází s její ratolestí.Syn odmlouval,paní učitelka si postěžovala rodičům a tatínek to šel s paní učitelkou vyřídit.Slovy maminky:vletěl tam a bábu srovnal. Hmm.Moje maminka by bez udání důvodu srovnala mě.Za prvé byla sama učitelka a za druhé,a to má absolutní pravdu,se ve škole neodmlouvá. Další mamina se pohoršovala nad kvalitou multivitamínů.které zakoupila dceři.Chybělo tam cosi od čehosi a dohromady to celé dokonce nebylo ani BIO.Představte si tu pohromu! Hmmm.... vyslána každý den na nákup se dvěmi silonovými taškami a síťovkou jsem řešila jen to,jak vůbec donést a nerozsypat rohlíky,neroztrhnout igelity s mlékem a vydržet neokousat chleba.Maminka se nestarala,jestli je ta mrkev z dovozu-což nebyla,ale o to,jestli není shnilá-což byla často.Dnes si nadšeně kupuje jako spokojená dáma na penzi s tatínkem krásnou holandskou umytou mrkev a BIO mrkve s flíčky se zdravým rozumem obloukem obchází.Oba rodiče jsou zdraví a užívají si penze naplno i s létáním po světě. Třetí maminka se kácela nad oprýskaností a baciloplnností houpačky před jejich domem. Hmmm....na houpačkách jsme visívali hlavou dolů,nabírali pusou hlínu,roztáčeli kolotoč,dokud jsme nezačali padat dolů a ke klandrům přivazovali mladší sourozence,které jsme měli věčně na krku.Veškeré úrazy,které byli utajitelné jsme utajili.Pády z kol,osmičky z láhve zapletené v drátech i s taškou..přemety přes řídítka díky vpletené sukni,rvačku s dolňáky,naraženou hlavu od praku...skok z železniční lávky nad řekou,který skončil vymnknutým kotníkem a podaný rodičům s tím,že ty schody doma jsou tak strmé... Tatínkovo nové hýčkané modré kolo Favorit,na kterém jsem jela na pískovnu...kolo bylo pánské,vysoké a disponovalo brzdičkami na řídítkách,což se mu stalo osudným.Taška s plavkami se dostala do drátů,kolo se zšmodrchalo,změnilo tvar a vykoplo mě až na chodník.Slušným kotrmelcem.Nenásledoval útěk do maminčiny náruče,nýbrž děs,co nastane,až se provalí nejen rozbité kolo ale i to,že místo sezení s  Marcelou u matematiky hodlala jsem se koupat s Pepou.Tehdy jsme však měli velice promakaný systém,jak tyhle pohromy,postihující nás s protivnou železnou pravidelností řešit.Dotáhla jsem kolo k nejbižšímu kamarádovi,ten zajel pro další a společně napůl osmičku srovnali.Maminka třetího kamaráda mi zalepila tržné rány a kamarádka zaběhla pro Marcelu,která si mě i kolo odvedla..k matematice. Teoreticky bych ani neměla přežít stovky dní trávené na statku u tety,kde se rodiče plně oddali pití kávy a odpočinku a nás,nezletilé děti vyhodili na dvůr.Do pozdních večerů jsme štastně řvali ve stodole,na louce,u řeky,rochnili se ve starém seně plném roztočů a alergenů a vrcholem každé zábavy bylo zapíchnutí vítězného klacku na přilehlém kališti lounského masokombinátu.Zatímco osm dospělých v klidu drbalo,pevně věříc,že si asi ve stodole opakujeme gramatiku,stavěli jsme v ní z cihel palandu.Nahoru položili pěkné,těžké prkno a všech pět se nás uhnízdilo nahoře.asi tak na dvě minuty,než se sofistikovaná stavba zřítila na toho šestého,který si neprozřetelně ustlal dole.Největší starostí bylo zdusit jeho řev a vyhrožovat mu zabitím,pokud jenom cekne.Kupodivu ztichl až moc,tak jsme ze strejdových zásob veterinárních léků vytáhli fialkovou lahvičku-ta se nám osvědčovala a navíc chutnala sladce-a nalili mu lžíci léku pro skot.Naše důvěra v účinost medikamentu byla taková,že za chvíli jsme svorně metelili na večeři. Další oblíbenou zábavou byla hra na indiány u starého ořechu,který jsme pasovali na totem.Indiáni chytili bělocha(byla jsem bílá,velice bílá) a přivázali mě ke stromu.Poté neindiánsky zapálili starý hadr,kterým mi máchali před očima.Než těm idiotům došlo,že nebrečím strachy,ale vzteky,měla jsem ožehlé obočí a připálené konečky vlasů.Nevonělo to a navíc jsem zvracela. Vůbec dnes ty maminky příliš pátrají.Na onom serveru rozebírají dětskou psychologii a důvod,proč Jaroušek strčil do Amálky.Moje maminka tedy nepátrala.Chtěla jsem jít sáňkovat a pustila mě.Na dohled,za dům.Ovšem sebou mi dala tříletého brášku,oblečeného do prošívané kombinézky.Malý uřvanec se odmítal střídat v zábavě,proto byl přivázán k bradlům.Padla na to tahací šňůra a sáně jsem musela do kopce nosit.Nadšeně jsem na Honzíka u tyče zapoměla a zatímco tam přimrzal,vesele jsem se sáněmi prorážela zeď.Když jsem ho prostydlého dovedla domů,maminka nepátrala.Zasáhla ihned a nekompromisně.Z té doby si pamatuji snad tisíkrát pak vyřčenou větu : Jsi starší,měla jsi mít rozum! A hotovo.To byla celá psychologie a kupodivu fungovala dobře.Uvazovala jsem ho dál,ale s výhrůžkou,že jestli něco řekne,zavřu ho do pračky a vyperu. Zaujala mě také maminka sáhodlouze diskutující o tom,jak rovnocenně dělit mezi děti denně sladkosti. No já nevím.Sladkosti byli vyjímečně a když byl velký nášup-Mikuláš,Vánoce,Velikonoce,maminka nás spravedlivě rozdělila.Bývalo toho hodně a všechno moc dobré.Mladší bráška měl raději hořkou čokoládu,tak jsem mu mléčnou sebrala hned a hořkou sežrala za týden:-) Bráška byl maličké,roztomilé,plavovlasé dítě a mě šel strašně na nervy.Má kilometrové řasy,vlnité vlasy a pusu jak namalovanou rtěnkou...Bral mi můj domeček na panenky,zavřel za mnou okno,kterým jsem vylezla schovat se na stříšku nad vchodem,do postele mi dal kaktus,ale já se kvůli němu prala na hřišti,aby ho pustili mezi sebe a naopak on se strachoval,když jsem měla zpoždění večer...  Taky si vzpomínám,jak se potom teta přestěhovala do malého městečka se zámkem.Nás asi sedm dětí šlo do zámeckého parku.Bylo léto,teplo,prázdniny,bylo mi třináct a šli jsme se podívat na pstruhy do zámeckého potoka.Šel s námi kluk,který měl měkkou pihovatou tvář,jmenoval se Cyprián a vypadal jako Hucklebery Finn.Do tmy mi sbíral v parku skleněné střípky,pozůstatky to kdysi krásného barevného zasklení pavilonku a cestou domů se uchýlil do větví stromu s tím,že on nikam nespěchá.S pocitem křivdy časově omezovaného pubertáka jsem se ohlédla,jak s přehledem leze do závratných výšin ..a spadla do medvědária.Medvědárium bylo opuštěné,vybetonované a hluboké,špinavé,plné bláta a odpadků.V paměti mám záblesk přemetu,jakým Huckleberry ke mě skočil a pak si pamatuji,jak mě vláčel v náručí za pofňukávání všech ostatních.Odložil mě galantně na práh tetina domu a zmizel ve tmě.V tu chvíli se v nás probudil pud sebezáchovy,do domu jsme vlezli koupelnou a proplížili se do pokoje,kde jsme hromadně nocovali.Při rodičovské kontrole mě ostatní zdusili dekou a do noci ze mě seškrabávali špínu a plácali mi na hlavu mokrý hadr.Zaracha jsme tedy nedostali a tím pádem mohl skorobratranec druhý den spadnou do strže:-) Nebojte se,i Vaše děti přežijou :)
To jsme nemohli přežít!!

Blog

Jak jsme mohli přežít dětství? Všimli jste si,kolik zákazů dnes nadělujeme dětem,když je pouštíme ven? Nebo jakým způsobem se mezi sebou baví mladé maminky? S tichým úžasem jsem pročítala diskuzi na jednom maminkovské serveru,poskládala si informace v hlavě a vyšel mi jediný závěr.Měla bychch být dávno mrtvá a se mnou všichni moji vrstevníci. Jedna maminka se pohoršovala,jak učitelka zachází s její ratolestí.Syn odmlouval,paní učitelka si postěžovala rodičům a tatínek to šel s paní učitelkou vyřídit.Slovy maminky:vletěl tam a bábu srovnal. Hmm.Moje maminka by bez udání důvodu srovnala mě.Za prvé byla sama učitelka a za druhé,a to má absolutní pravdu,se ve škole neodmlouvá. Další mamina se pohoršovala nad kvalitou multivitamínů.které zakoupila dceři.Chybělo tam cosi od čehosi a dohromady to celé dokonce nebylo ani BIO.Představte si tu pohromu! Hmmm.... vyslána každý den na nákup se dvěmi silonovými taškami a síťovkou jsem řešila jen to,jak vůbec donést a nerozsypat rohlíky,neroztrhnout igelity s mlékem a vydržet neokousat chleba.Maminka se nestarala,jestli je ta mrkev z dovozu-což nebyla,ale o to,jestli není shnilá-což byla často.Dnes si nadšeně kupuje jako spokojená dáma na penzi s tatínkem krásnou holandskou umytou mrkev a BIO mrkve s flíčky se zdravým rozumem obloukem obchází.Oba rodiče jsou zdraví a užívají si penze naplno i s létáním po světě. Třetí maminka se kácela nad oprýskaností a baciloplnností houpačky před jejich domem. Hmmm....na houpačkách jsme visívali hlavou dolů,nabírali pusou hlínu,roztáčeli kolotoč,dokud jsme nezačali padat dolů a ke klandrům přivazovali mladší sourozence,které jsme měli věčně na krku.Veškeré úrazy,které byli utajitelné jsme utajili.Pády z kol,osmičky z láhve zapletené v drátech i s taškou..přemety přes řídítka díky vpletené sukni,rvačku s dolňáky,naraženou hlavu od praku...skok z železniční lávky nad řekou,který skončil vymnknutým kotníkem a podaný rodičům s tím,že ty schody doma jsou tak strmé... Tatínkovo nové hýčkané modré kolo Favorit,na kterém jsem jela na pískovnu...kolo bylo pánské,vysoké a disponovalo brzdičkami na řídítkách,což se mu stalo osudným.Taška s plavkami se dostala do drátů,kolo se zšmodrchalo,změnilo tvar a vykoplo mě až na chodník.Slušným kotrmelcem.Nenásledoval útěk do maminčiny náruče,nýbrž děs,co nastane,až se provalí nejen rozbité kolo ale i to,že místo sezení s  Marcelou u matematiky hodlala jsem se koupat s Pepou.Tehdy jsme však měli velice promakaný systém,jak tyhle pohromy,postihující nás s protivnou železnou pravidelností řešit.Dotáhla jsem kolo k nejbižšímu kamarádovi,ten zajel pro další a společně napůl osmičku srovnali.Maminka třetího kamaráda mi zalepila tržné rány a kamarádka zaběhla pro Marcelu,která si mě i kolo odvedla..k matematice. Teoreticky bych ani neměla přežít stovky dní trávené na statku u tety,kde se rodiče plně oddali pití kávy a odpočinku a nás,nezletilé děti vyhodili na dvůr.Do pozdních večerů jsme štastně řvali ve stodole,na louce,u řeky,rochnili se ve starém seně plném roztočů a alergenů a vrcholem každé zábavy bylo zapíchnutí vítězného klacku na přilehlém kališti lounského masokombinátu.Zatímco osm dospělých v klidu drbalo,pevně věříc,že si asi ve stodole opakujeme gramatiku,stavěli jsme v ní z cihel palandu.Nahoru položili pěkné,těžké prkno a všech pět se nás uhnízdilo nahoře.asi tak na dvě minuty,než se sofistikovaná stavba zřítila na toho šestého,který si neprozřetelně ustlal dole.Největší starostí bylo zdusit jeho řev a vyhrožovat mu zabitím,pokud jenom cekne.Kupodivu ztichl až moc,tak jsme ze strejdových zásob veterinárních léků vytáhli fialkovou lahvičku-ta se nám osvědčovala a navíc chutnala sladce-a nalili mu lžíci léku pro skot.Naše důvěra v účinost medikamentu byla taková,že za chvíli jsme svorně metelili na večeři. Další oblíbenou zábavou byla hra na indiány u starého ořechu,který jsme pasovali na totem.Indiáni chytili bělocha(byla jsem bílá,velice bílá) a přivázali mě ke stromu.Poté neindiánsky zapálili starý hadr,kterým mi máchali před očima.Než těm idiotům došlo,že nebrečím strachy,ale vzteky,měla jsem ožehlé obočí a připálené konečky vlasů.Nevonělo to a navíc jsem zvracela. Vůbec dnes ty maminky příliš pátrají.Na onom serveru rozebírají dětskou psychologii a důvod,proč Jaroušek strčil do Amálky.Moje maminka tedy nepátrala.Chtěla jsem jít sáňkovat a pustila mě.Na dohled,za dům.Ovšem sebou mi dala tříletého brášku,oblečeného do prošívané kombinézky.Malý uřvanec se odmítal střídat v zábavě,proto byl přivázán k bradlům.Padla na to tahací šňůra a sáně jsem musela do kopce nosit.Nadšeně jsem na Honzíka u tyče zapoměla a zatímco tam přimrzal,vesele jsem se sáněmi prorážela zeď.Když jsem ho prostydlého dovedla domů,maminka nepátrala.Zasáhla ihned a nekompromisně.Z té doby si pamatuji snad tisíkrát pak vyřčenou větu : Jsi starší,měla jsi mít rozum! A hotovo.To byla celá psychologie a kupodivu fungovala dobře.Uvazovala jsem ho dál,ale s výhrůžkou,že jestli něco řekne,zavřu ho do pračky a vyperu. Zaujala mě také maminka sáhodlouze diskutující o tom,jak rovnocenně dělit mezi děti denně sladkosti. No já nevím.Sladkosti byli vyjímečně a když byl velký nášup-Mikuláš,Vánoce,Velikonoce,maminka nás spravedlivě rozdělila.Bývalo toho hodně a všechno moc dobré.Mladší bráška měl raději hořkou čokoládu,tak jsem mu mléčnou sebrala hned a hořkou sežrala za týden:-) Bráška byl maličké,roztomilé,plavovlasé dítě a mě šel strašně na nervy.Má kilometrové řasy,vlnité vlasy a pusu jak namalovanou rtěnkou...Bral mi můj domeček na panenky,zavřel za mnou okno,kterým jsem vylezla schovat se na stříšku nad vchodem,do postele mi dal kaktus,ale já se kvůli němu prala na hřišti,aby ho pustili mezi sebe a naopak on se strachoval,když jsem měla zpoždění večer...  Taky si vzpomínám,jak se potom teta přestěhovala do malého městečka se zámkem.Nás asi sedm dětí šlo do zámeckého parku.Bylo léto,teplo,prázdniny,bylo mi třináct a šli jsme se podívat na pstruhy do zámeckého potoka.Šel s námi kluk,který měl měkkou pihovatou tvář,jmenoval se Cyprián a vypadal jako Hucklebery Finn.Do tmy mi sbíral v parku skleněné střípky,pozůstatky to kdysi krásného barevného zasklení pavilonku a cestou domů se uchýlil do větví stromu s tím,že on nikam nespěchá.S pocitem křivdy časově omezovaného pubertáka jsem se ohlédla,jak s přehledem leze do závratných výšin ..a spadla do medvědária.Medvědárium bylo opuštěné,vybetonované a hluboké,špinavé,plné bláta a odpadků.V paměti mám záblesk přemetu,jakým Huckleberry ke mě skočil a pak si pamatuji,jak mě vláčel v náručí za pofňukávání všech ostatních.Odložil mě galantně na práh tetina domu a zmizel ve tmě.V tu chvíli se v nás probudil pud sebezáchovy,do domu jsme vlezli koupelnou a proplížili se do pokoje,kde jsme hromadně nocovali.Při rodičovské kontrole mě ostatní zdusili dekou a do noci ze mě seškrabávali špínu a plácali mi na hlavu mokrý hadr.Zaracha jsme tedy nedostali a tím pádem mohl skorobratranec druhý den spadnou do strže:-) Nebojte se,i Vaše děti přežijou :)
To jsme nemohli přežít!!